Radek Haňka pochází z malé vesnice nedaleko Pardubic, kde se před více než dvěma sty lety usadila jeho rodina. Přestože měl ke knihám blízko od útlého věku, nebyla knihovna místem, které by v dětství příliš navštěvoval, protože si knihy vždy raději pořizoval, než půjčoval, aby se k nim mohl kdykoliv vrátit. Průkazku do Krajské knihovny v Pardubicích si pořídil teprve na konci docházky do základní školy a tehdy by ho vůbec nenapadlo, že za několik let nebude chodit po dobře známých historických prostorách jako čtenář, ale jako jeden ze zaměstnanců. Ocenění krajský MARK 2023 za Pardubický kraj získal za práci pro ukrajinské migranty. Než se tak stalo, stihl s ohledem na své nadšení pro uměleckou tvorbu vystudovat grafický obor na střední škole, aby následně, oproti všem očekáváním, nastoupil na tehdejší katedru filosofie na Univerzitě Pardubice (dnešní Katedra filosofie a religionistiky). Právě tady se poprvé setkal s knihovnictvím jako takovým, když začal vypomáhat v knihovně Centra pro etiku jako studium hodnoty člověka, díky čemuž pronikl (nejen) do tajemství signatur a naučil se také knihy ručně balit. Nadšení z nových zkušeností ho následně přivedlo k tomu, aby si v roce 2018 udělal e-learningový knihovnický kurz. Ani v té době nepředpokládal, že by u knihovnictví zůstal. Po úspěšném dokončení magisterského studia a následném nástupu do studia doktorského však přišla do České republiky koronavirová pandemie, která ho (tak jako mnohé jiné) donutila zastavit se, zamyslet...

Kateřina Nováková Mašlová je ředitelka Knihovny Gelasta Vodňanského ve Vodňanech. V roce 2022 získala ocenění Jihočeská knihovnice a krajský MARK 2023 za Jihočeský kraj. Nominována byla za svou dlouholetou práci v oblasti šíření čtenářství v regionu Vodňanska. V knihovně pořádá výukové programy, příměstské tábory pro děti, kurzy angličtiny pro veřejnost, kurzy češtiny pro cizince, přednášky, naučné stezky a další různé aktivity na podporu čtenářství. Jak dlouho již pracujete v Knihovně Gelasta Vodňanského ve Vodňanech a čím vás jako původní profesí archeoložku práce v knihovnictví nejvíce zaujala? V knihovně pracuju od roku 2018 a od září 2019 působím na pozici ředitelky. V rámci doktorského studia jsem si začala postupně uvědomovat, že mě baví více vědu popularizovat prostřednictvím zajímavých akcí pro veřejnost, a zároveň jsem měla štěstí, že i obecné vnímání knihoven 21. století se začalo v té době více měnit ve prospěch kulturních/komunitních/vzdělávacích aktivit jako podpůrných akcí vedoucích ke čtenářství. Přesto jsem si i já musela tuto cestu nového směřování vodňanské knihovny prosadit a obhájit vůči konzervativním názorům. Co dalšího mě na práci v knihovně zaujalo, je volnost. Volnost, kterou já osobně ke svému tvoření potřebuji. Knihovny jsou dnes opravdu místem, kde se fantazii meze nekladou. Další (ale ne poslední) věcí, které si na své práci cením, je možnost zapojovat lidi do kulturních aktivit knihovny. Dávat příležitosti všem těm, kteří chtějí tvořit pro...

Natálie Chalupníčková pracuje od roku 2016 v Krajské vědecké knihovně v Liberci a je  nositelkou ceny MARK 2023 za Liberecký kraj. Nominována byla za různé facebookové a instagramové kampaně, včetně čtenářské výzvy #MaKni proti nudě II., zaměřené na knihy pro maturitní zkoušku, ale podílela se také na spoustě dalších projektů (např. vizuální styl fotografií pro instagramový profil knihovny a propagační videa o knihovně pro účely knihovnického kongresu v Lipsku nebo výstava Google poezie). Přispívá také do Martinus blogu. Momentálně je na mateřské dovolené. Co vás zavedlo ke knihovnictví a do Krajské vědecké knihovny v Liberci? Vždy jsem milovala knížky a mým původním snem bylo, že budu spisovatelka, asi jako to měl každý čtenář. Ale to nebylo úplně reálné. Tak jsem začala přemýšlet o tom, kam se vydám, a chtěla jsem, aby se to týkalo knížek a byly toho součástí. Nejdřív jsem přemýšlela o knihkupectví, ale nakonec se tak shodou náhod ukázalo, že to bude knihovnictví. Já mám vystudovaného bakaláře z jazykové a literární kultury. Pak jsem musela vyřešit magistra a to už bylo z knihovnictví. Nevěděla jsem jak dál a knihovnictví hrozně klaplo, proto jsem v tu chvíli náhodou napsala do liberecké knihovny, jestli někoho nehledají. Zcela drze, vůbec nebylo vyhlášené žádné výběrové řízení, nic. A měla jsem štěstí, že zrovna někoho opravdu hledali. A liberecká knihovna proto, že jsem původem z Liberce, takže to dávalo smysl. Co vás baví na tvorbě kontentu pro sociální sítě? To je...

Anna Vandasová je ředitelkou Odboru správy fondů v Národní knihovně ČR. Během let strávených v knihovnickém prostředí se účastnila řady projektů, na které ráda vzpomíná. Nejvíce si váží spolupráce mezi paměťovými institucemi. V rámci vedení považuje za důležité nepodcenit školení manažerských dovedností. Jak sama uvádí: Aby knihovna fungovala, musí mít motivované a spokojené zaměstnance a nemyslím si, že motivace musí být nutně jen o penězích, ale týká se i řízení, kolektivu a samotného fungování instituce. Jaké kroky vás zavedly do práce pro národní knihovnu? Dá se říct náhoda, nejsem totiž vystudovaný knihovník. Studovala jsem bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během studia jsem vystřídala různé brigády v Ústavu pro jazyk český, po dokončení studia jsem samozřejmě začala hledat něco stálého. V Ústavu v té době, bohužel, žádná vhodná pozice nebyla. Vystudovanému oboru jsem se ale nechtěla moc vzdalovat. Chvíli jsem zvažovala i učitelství, pak jsem narazila na inzerát národní knihovny. Vzpomínám si, jak mě tehdy zlákala práce v historické budově Klementina. Tam mě nicméně na pohovor nepozvali, konal se v Centrálním depozitáři v Hostivaři . Vedl ho se mnou současný generální ředitel Tomáš Foltýn. Jednalo se o pozici v Oddělení strategického plánování digitalizace – tehdy pod vedením ředitele Odboru správy fondů Jiřího Polišenského. Tím odstartovala má práce pro národní knihovnu a musím se přiznat, hned mě to chytlo. Udělala jsem si rekvalifikační...

Když jsem byl na základě žádosti redakce časopisu Čtenář, kterého si nesmírně vážím, vyzván k sepsání příspěvku o vedení knihovny mladým člověkem, nevěděl jsem zprvu, jak tento článek pojmout. Prezentaci se stejným názvem jsem totiž uvedl na konferenci Knihovny současnosti v Olomouci v září 2023 a neformálním způsobem jsem publiku vylíčil, jaké to je, když se v relativně mladém věku (32 let) stanete ředitelem. Zde se pokusím o formálnější přístup. Do Městské knihovny Bruntál jsem nastoupil v roce 2019, kdy jsem ukončil magisterské studium Knihovnictví se zaměřením na veřejné knihovny komunitního typu na Slezské univerzitě v Opavě. Příhodně jsem nastoupil do knihovny v době oslav sta let zákona o veřejných knihovnách obecních. Učili mě báječní lidé jako doktorka Libuše Foberová, profesor Milan Konvit, docent Richard Papík, doktor Jan Matula a další, na jejichž jména zde bohužel nemám prostor. Všem pedagogům ze Slezské univerzity moc děkuji, protože pro knihovnictví jsem se díky nim nadchnul. Už na vysoké jsem začal knihovnu vnímat úplně jinak než široká veřejnost, a sice nikoliv jako konzervativní místo, byť konzervatismus v oboru samozřejmě je do určité míry důležitý, ale jako moderní, otevřený a volný prostor, který kromě knihovního fondu poskytuje čtenářům a uživatelům i široce zaměřený kulturní a vzdělávací program. Po nástupu do bruntálské knihovny jsem nabyl přesvědčení, že toto chybělo, a začal jsem vylepšovat zejména propagaci a komunikaci s našimi uživateli (např...

Nina Wančová se ve své akademické i pracovní kariéře věnuje využití nových médií a technologií v paměťových institucích. Její snahou je větší propojení veřejnosti s uzavřenějším akademickým prostředím a oborovými institucemi. V rámci Mladého SKIP, sekce Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR, se věnuje tématu univerzitních praxí a jejich přínosu pro studenty i instituce. Rozhovor s ní je úvodní částí nové rubriky, ve které budeme představovat nastupující generaci pracovníků knihoven. Jak Nina Wančová sama uvádí: Pojďme se na praxe dívat jako na náš společný zájem, jak mladé lidi dostat do knihoven, jak jim ukázat, že je to místo pro seberealizaci, jak mladé lidi nadchnout, aby chtěli zůstat u toho, co studovali. Ve své doktorské práci se věnujete významu role nových médií v muzejní prezentaci. Co vás vedlo k výběru tohoto tématu? K tématu jsem přišla úplnou náhodou. Přivedl mě k němu můj tehdejší učitel, teď kolega Josef Šlerka, který se angažoval na festivalu Šrámkovy Sobotky (https://franasramek.cz). Součástí místního informačního střediska je i Muzeum Fráni Šrámka. Doktor Šlerka tenkrát řekl, že ho mrzí, v jaké situaci se muzeum nachází, že není pro návštěvníky atraktivnější. Naťukl, že by dal studentům za úkol, aby ho zkusili nějakým způsobem osvěžit. Já se pro to úplně nadchla. Přes veškerou počáteční nervozitu jsem se k projektu přihlásila a zpracování výstavy se díky tomu stalo náplní mé magisterské práce. Kolega Šlerka potom dodal, že když už jsem s projektem...